_____________________________________________________________________

Pařížský sen (2. část)

12. června 2013 v 7:16 | Kristina |  Pařížský sen
Sešla jsem po schodech dolů do přízemí. Zamířila jsem do kuchyně, kde to nádherně vonělo toasty se sýrem a kečupem. To kombinaci na snídani miluju. Někdo si zdřejmě vzpomněl na moje narozeniny. "Překvapení!" vylekal mě taťka, když jsem vešla do kuchyně. Obvykle si ho vždycky všimnu, když se chystá na nějaký ten kanadský žertík. "Všechno nejlepší, Andrejko! Panebože...strašně to uteklo. Vždyť ses nám nedávno narodila a teď už ti je osmnáct! Připadá mi to jako včera, když jsme si tě přivezli z porodnice..." plakala mamka. "Ale mami, prosimtebe, nebreč. Vždyť to jsou narozky, skoro jako každé jiné" prohlásila jsem. Nevím, jestli se svým tvrzením úplně souhlasím, ale určitě to jsou jenom narozky. Pro mně, vyjímečné narozky. "Tak jo, Andy, něco si přej!" řekl taťka a přišel z obýváku s úžasným čokoládovým dortem. Já jenom žasla! Byl tak krásný až byla škoda ho sníst. Bylo na něm osmnáct tmavě modrých svíček, které už jen čekaly na to, až je zfouknu. "Evi, přines foťák, tohle potřebujeme vyfotit" řekl táta mamce. Mamka došla pro foťák a oba začali odpočítávat. "Tři, dva, jedna...!". Zfoukla jsem je všechny naráz, což se mi nikdy nepovedlo. Ano, tento den bude hodně vyjímečný. "No, a kde je Adam?" ptala jsem se, jelikož jsem tady nikde neviděla svého mladšího bráchu. Bylo mi to celkem divné, že by mi nešel ani popřát. "Tvůj bráška odjel včera večer na tábor, přeci. Ty jsi byla někde na tom večírku, tak jsi ho nepřišla doprovodit" řekla máma. "No jo, vlastně..." hlesla jsem jen, jelikož jsem vážně netušila, že odjíždí na tábor. Tak tohle mi asi trochu uniklo.

(čti dál v celém článku)


Vzpomněla jsem si na svůj plán. Věděla jsem, že někde v pokoji je. Musela v pokoji nutně najít svůj narozeninový plán z dávných dob a splnit všechny body, který jsem si kdysi dávno napsala. Začala jsem hrabat v krabicích, ve kterých čekaly věci, které jsem si ještě nevybalila ze stěhování, které se konalo před deseti lety. Tak dlouho na mě ty věci čekaly, až si jich konečně všimnu - no, dočkaly se. Papír ozdobený modrými třpytivými flitry a stužkami jsem našla překvapivě rychle v hnědé kartonové krabici. Alespoň pro jednou jsem si v pokoji neudělala chlív. Koukla jsem na papír a začala jsem číst. Takže - šlehačková bitva a Karol, sníst deset kopečků zmrzliny najednou, podívat se do Paříže, projet se na motorce a uspořádat tu největší party na oslavu svých osmnáctin. Tak tady to máme černé na bílém. U některých přání to bude trochu problém, abych pravdu řekla. Tedy hlavně s tou Paříží. Byla jsem trochu zklamaná, že ta přání všechna nesplním. Ale udělám všechno proto, abych alespoň některá přání splnila.
Sedla jsem si ke stolu a zapla počítač, abych pozvala všechny mé kamarády na oslavu. Stačilo napsat na FB status, že pořádám party a označit všechny pozvané. Zabralo mi to ale asi deset minut, protože jsem pozvala na svou velkolepou oslavu asi osmdesát lidí. No co, mám dneska osmnáct, tak si to můžu dovolit. Vždycky mě strašně štvalo to, že mám narozeniny prvního července. Proč? Ostatní spolužáci bohužel nemohli přijít, jelikož odjížděli na dovolené a tábory, takže jsem svoje narozeniny musela trávit s rodinou a příbuznými. Pro některé lidi bezva věc, ale pro mě rozhodně ne. Oslava sama o sobě probíhala vždy celkem v pohodě, ale když přišla řada na dárky, měla jsem chuť na hodinu nebo dvě zmizet. Ptáte se proč? Jestli vám pletené ponožky od tetiček, vytahaný svetr od babiček, kapesní nožík od dědy a onen úžasný společný dárek od rodičů v podobě růžových princeznovských šatiček, přijdou jako super dárky, můžete být rovnou v sedmém nebi. To nejhorší na tom ale je to, že každý rok dostávám stejné dárky. Vážně! Mohla bych si na ponožky, svetříky, nože a šatičky zařídit e-shop a vyšla by z toho docela pěkná suma. Tedy, kdyby tyhle příšernosti chtěl někdo koupit. Ale alespoň rodiče mi od mých třinácti let dávají jako společný dárek společenské šaty a menší finanční hotovost. Ale jen proto, že na mě v tom obchodě neměli velikost (díkybohu!), jinak by mě na svůj narozeninový den nutili, abych si oblékla jedny z těch 'úžasných' krajkových šatiček, což bych určitě nepřežila. Takže proto chci, aby se tenhle večírek podařil. Musí se podařit!
Musela jsem do pěti hodin všechno zorganizovat a to znamenalo vyčistit bazén, posekat trávník, vyndat z garáže venkovní stůl a židle, uklidit v obýváku a všude po domě, nakoupit pití a občerstvení, sestavit playlist a vyřešit sebe. No, to teda mám co dělat...

Co myslíte, že Andrea dostane za dárky?
Jak proběhne narozeninová party?
K.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evil Kate Evil Kate | Web | 13. června 2013 v 16:18 | Reagovat

Já si myslím, že dostane něco spojeného s Paříží nebo s Francií :).
Proběhne asi dobře, ale zřejmě se tam něco stane a rodiče to zjistí :D
Krásný díl, ty to s tím psaním vážně někam dotáhneš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama