_____________________________________________________________________

Pařížský sen (5. část)

17. června 2013 v 6:08 | Kristina |  Pařížský sen
Dneska je den odletu do Paříže. Nepopsatelně jsem se na to těšila! Konečně se zblízka podívám na Eiffelovku, prohlédnu si Notre Damme... Možnosti jsou nekonečné. Sedm let jsem se učila pilně francouzsky a teď jsem z francouzštiny i úspěšně maturovala a dalo by se říct, že francouzsky umím hodně dobře, takže se strašně těším. Poznám nové lidi, jinou zem.
Od rána jsem balila pečlivě kufr, abych si tu nic nezapomněla. Potřebovala jsem si ještě nabít foťák i mobil. Přibalila jsem i blok s čistými listy, abych mohla i kreslit. Třeba bych mohla namalovat nějaké to náměstí nebo dokonce i Eiffelovku! Měla jsem šílenou cestovní horečku a měla jsem, jak se říká, motýlky v břiše. Nemohla jsem se už dočkat.
Odpoledne jsem zašla za Kájou říct jí, že tu chvíli nebudu. Zazvonila jsem a čekala jsem, až mi otevře. "Ahoj Andy! Co ty tady?" zeptala se překvapeně. Měla jako obvykle svázané vlasy do culíku a dva blonďatí prameny měla mimo. Jako vždycky vypadala božsky. "Ahoj, chtěla bych ti říct, že dneska odlétám do Paříže. Nebudu tady asi dva týdny" oznámila jsem jí. "No nekecej! To je skvělý! Klidně bych letěla s tebou, kdyby to šlo. Každopádně si to tam teda užij a nezapomeň přidávat fotky na facebook, abych o tobě něco věděla - víš, co děláš, kde jsi byla a tak. Pořádně si to tam užij, Andrejko!" řekla nadšeně. "Jo, neboj se. Něco malého ti přivezu, to je samozdřejmost. Tak se měj" rozlučovala jsem se. "Počkej, a kdy odlítáš?" "V devět večer, takže už za pár hodin musíme být na letišti" prohlásila jsem. "Tak se měj, Andy!" rozloučily jsme se. "Ahoooj!". Musela jsem ještě zajít za Davidem a taky se rozloučit. Včera mi přišlo, že nebyl moc nadšený, že odjíždím pryč. Prošla jsem třema ulicema a zazvonila jsem. Je dobrý, že mám kamarády takhle blízko.

(čti dál v celém článku.)


Nikdo neotvíral, zkusila jsem zazvonit znovu. Slyšela jsem z domu, jak někdo zavřel dveře. Čekala jsem, že přijde k brance David, ale přišla jeho mamka. "Ahoj Andreo" pozdravila mně. "Dobrý den paní Novotná, je doma David? Přišla jsem se s ním rozloučit, dneska odlétám do Paříže" prohlásila jsem. "Bohužel, David jel zrovna něco zařizovat, takže ho tady asi už nezastihneš - vrátí se až večer" odpověděla. Z hlasu jsem poznala, až jí je to docela líto. Je to moc milá paní. "No, to nevadí.. Vyřiďte mu ode mě, že se loučím a že ho moc pozdravuju" řekla jsem a už už jsem se chtěla otáčet. "Jasně, neboj se. Tu Paříž si užij! Ahoj" rozloučily jsme se. Tohle mi bylo celkem líto, že jsem se s Davidem ani nestihla rozloučit. On to beze mě přežije jako já bez něho. Vždyť budu pryč jenom dva týdny. Zamířila jsem domů a cestou jsem si koupila v papírnictví uhel, abych mohla kreslit. Doma mamka udělala výbornou svačinu ve formě palačinky s jahodami a čokoládou. Já se tak najedla, že jsem přísahala, že se už nikdy nepohnu. Mamka se na odjezd už hezky vyfikla - měla na sobě vzorovanou sukni, bílé tílko, páskové sandály a svoje hnědé vlasy si svázala do ohonu. Řekla mi, že mě tam na letiště doveze, abych nemusela jet autobusem s těmi kufry. No, autobusem... To by to zase dopadlo.
Zbývalo už jen deset minut do odjezdu do Prahy a já už jsem začala zmatkovat, jestli mám všechno. Sbalila jsem si dokonce i notebook, abych mohla přidávat fotky na internet a stahovat do něj fotky z foťáku. Byla jsem strašně vynervovaná. Musela jsem se ještě převléct, abych do Paříže nejela v otrhané mikině a tříčtvrťákách. Vzala jsem si džíny, fialové tílko a pruhovaný svetřík, aby mi v letadle nebyla případně zima. No jo, myslela jsem na všechno.

Na letišti bylo strašně hlučno a hemžilo se to tam cizinci i Čechy. Letenky jsem měla a teď mě čekalo už jen odbavení. Ve velké hale jsem byla jako ztracená, vůbec jsem nevěděla, kde co je. Ptala jsem se nějaké paní v úboru, kde je odbavování a ta mi odpověděla, že už jsem dávno měla být odbavená, že už letadlo za chvíli odlétá. Takže jsem rychle s těma kuframa běžela přes celé letiště a nechala jsem se odbavit a šla jsem čekat do hloučku lidí, kteří už čekali, kdy mohou nastoupit. Mávala jsem mamce a posílala jsem jí vzdušné polibky. Bude se mi po všech moc stýskat, ale tohle jsem přeci chtěla. Jet do Paříže a konečně si prožít svůj sen. I narozeninový plán jsem si nakonec úspěšně splnila! Byla jsem na sebe pyšná. Konečně jsme mohli do letadla. Sedla jsem si k okýnku a měla jsem foťák v ruce, abych případně mohla fotit. Nezapomněla jsem ani na sluchátka a mobil, abych si mohla pouštět přes let než doletíme do Francie pouštět nějaké písničky. Tak a je to tady. Čeká mě úplně nová zem a noví lidé. Letuška nás seznamovala s tím, jak se máme zachovat v krizové situaci a kde najdeme blicí pytlíky. To mi přišlo trochu směsné, protože snad každý ví, kde jsou. Pustila nám na velké obrazovce nějaký bezpečnostní dokument, nebo jak to mám nazvat. Konečně nám pilot oznámil, že startujeme. Byla jsem strašně napnutá a zase jsem měla motýlky v břiše. Vzlétli jsme a já už jsem byla připravená fotit. Fotila jsem krajiny, pole, lesy... Seshora je to daleko krásnější, říkala jsem si. Potom jsme už byli v mracích a to už jsem neviděla vůbec nic, takže jsem focení už vzdala. Asi po hodině a půl přišla letuška s občerstvením. Vzala jsem si slané tyčinky, jen tak na chuť. Byl to moc příjemný let. Asi po čtvrt hodině poté jsem usnula, jen na chvilku. Písničky mě uspaly. Když jsem se probudila, ještě chvíli jsme letěli. Poté nám letuška oznámila, když jsme přistáli, že máme vystoupit a vzít si poté svoje zavazadla. Vystoupila jsem a byla tma jako v pytli. Hledala jsem svůj kufr, který jsem nakonec našla úplně někde vespod. Přišli jsme do haly letiště. Nyní musím aktivovat svou francouzštinu, jelikož tady česky nikdo neumí. Rozhlédla jsem se a všichni tu mluvili francouzsky. Krása, konečně ten jazyk někde uplatním. Tak prosím, tohle je teď můj nový domov.

Líbila se tato část?
Co myslíte, že se Andree stane v Paříži?
K.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evil Kate Evil Kate | Web | 17. června 2013 v 17:33 | Reagovat

Proč nemohou být ty části delší?:D Krásný, moc. Nemůžu se dočkat, až sem přidáš další díl.
Netuším, co se Andree stane, možná se zamiluje, já nevím:). Nebo se jí něco stane.
Rychle přidej další část! :D

2 Tessule Tessule | Web | 17. června 2013 v 19:15 | Reagovat

Uf teďka jsem si přečetla úplně všechny části, je to fakt super, už se těším na další:) Taky si myslím že se zamiluje:)

3 Mischelle* Mischelle* | Web | 17. června 2013 v 20:44 | Reagovat

Bezvadný!:)

4 Dájina Dájina | E-mail | Web | 17. června 2013 v 21:28 | Reagovat

miluju takovéhle články kdy se můžu začást..fakt skvěly:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama