_____________________________________________________________________

Pařížský sen (6. část)

19. června 2013 v 5:48 | Kristina |  Pařížský sen
Pozn.: Všechny rozhovory od tohoto dílu budou ve francouzštině. Já je samozdřejmě budu psát česky :).

Prošla jsem obrovskou halou až k východu z letiště. "Promiňte slečno, ukažte mi váš pas prosím" řekl pán v uniformě, asi nějaký pracovník na letišti. "Ano, hned" řekla jsem a začala jsem hledat v kapse od své tašky. Podala jsem mu pas a čekala jsem až si ho prohlédne. "Všechno v pořádku, děkuji. Nashledanou" rozloučil se. Myslela jsem si, že je to jenom takové zkontrolování, ale kontrolovali pasy úplně všem, přišlo mi to trochu divné. Až pak mi to došlo. V Paříži se asi něco děje. Koukala jsem chvíli na velkou obrazovku, kde dávali zprávy. Byla jsem pořád na letišti v postraní hale. Říkali tam, že banda nějakých mafiánů, kteří paštují drogy letěli letadlem nebo možná ještě letí. Proto na každém letišti všechno kontrolují. To je ovšem v pořádku, potřebují nějaká opatření tomu zabránit. Vyšla jsem ven a šla jsem chvíli pěšky. Doma jsem si podrobně nastudovala mapu Paříže, kterou teď umím skoro nazpaměť, takže jsem moc dobře věděla, kde mám hledat nejbližší nádraží. Všude svítila pouliční světla a bylo to tu úplně jiné. Pěknější než v Čechách. Nádraží jsem už viděla, tak jsem trochu podvědomě zrychlila chůzi. Bylo to velké a moderní nádraží plné lidí všech náradností. Koupila jsem si jízdenku a šla jsem čekat na čtvrté nástupiště, kde měl vlak přijet. Čekala jsem tam celkem dlouho, když tu najednou začali hlásit, že vlak má hodinu zpoždění. No to mi fakt scházelo! Chci do hotelu. Hned!

(čti dál v celém článku.)


Ulevilo se mi, když vlak konečně přijel. Bylo docela narváno,ale našla jsem jedno pěkné místo u okýnka. Dala jsem si kufr nahoru nad sedačky a svou tašku přes rameno jsem si samozdřejmě nechala u sebe. Nikdy nikdo neví. Přišel průvodčí a já jsem vytáhla peněženku, abych mu ukázala jízdenku. Ale problém byl v tom, že jsem tu jízdenku nemohla nikde najít! Začala jsem se nervózně a rozpačitě usmívat a hledala jsem v kapsách od kalhot. Bylo mi jasné, že to toho průvodčího moc nebaví. Kam jsem jen tu jízdenku mohla dát? Vyndala jsem kufr a začala jsem hledat. V menší kapse jsem nic nenašla a do kufru mezi oblečení bych si jízdenku asi nedávala. To je logické. "Tak máte, slečno, tu jízdenku nebo ne?!" řekl naštvaně průvodčí. "Já..já nevím" řekla jsem potichu. Napadlo mě ještě něco, podívala jsem se do kapsy od bundy. Ano, mám ji! Konečně! Děkuju ti Bože! Dala jsem jízdenku průvodčímu a ten se na mě podíval tázavě. "Slečno, a máte průkaz na tento druh jízdného?" zeptal se. Já samozdřejmě žádný průkaz neměla. "Já žádný průkaz nemám, ale" řekla jsem nervózně. "Tak to máte smůlu. Bude to v tom případě pokuta 50 euro!" řekl a díval se na mě naštvaně. "Co prosím? Tolik?" zděsila jsem se. Tolik peněz za pokutu? To se snad zbláznili! "Ano, tady ve Francii jsou pokuty hodně drahé. Vy jste určitě od jinud a tady máme jinou měnu! Tak dáte mi ty peníze?" naštval se průvodčí. Já tolik nemohla zaplatit, vždyť tohle mám do Louvru a na památky! "No, ehm. Já tolik nemám..." řekla jsem rozpačitě. Samozdřejmě, že jsem měla. Nechtěla jsem tady dávat nějakému nechutnému páprdovi čtvrtinu svého kapesného do Paříže jenom kvůli nějaké pitomé průkazce! "No, slečno, to máte smůlu. Budete muset vystoupit na příští stanici!" řekl otráveně. "Ne! To nemůžu, musím jet na konec Paříže. Mám tam zaplacený pobyt v hotelu!" říkala jsem. To se vážně může stát jenom mně. "To mě nezajímá, tohle tady prostě trpět nebudu!" rozzlobil se průvodčí. "Ale..-" -"počkejte, já to za ní zaplatím!" volal někdo na průvodčího. Otočila jsem se. Předemnou stál krásný kluk s modrýma očima. Bylo vidět, že je to francouz. Páni, to se mi ale poštěstilo! "Ou, páni. Děkuju ti! Já ti to vrátím" děkovala jsem a nervózně jsem se červenala. "To je v pohodě" řekl ten neznámý a usmál se. V těch jeho očích bych se mohla ztratit. Byly nádherné jako on sám.

Když jsme vystoupili, tak jsem mu ještě moc děkovala. "Promiň, jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se a nádherně se usmál. Já musela být rudá jako rajče. "Ehm..jsem Andrea" řekla jsem. "Hezké jméno. Ale ty nejsi francouzka, že ne?" zapochyboval. "Ne, nejsem, to jsi vycítil dobře. Jsem z Čech, z České republiky" usmála jsem se. "Tam jsem byl na výměnném pobytu, když mi bylo šestnáct" řekl. "A líbilo se ti tam?" zeptala jsem se (snad) mile. "Máte to tam moc pěkný. Zase úplně jiná kultura, jiní lidé. Nejlepší ale bylo, že v Čechách je legrace. To tady ve Francii se tolik nenasmějeme" řekl. Já se zasmála. Byl vážně moc milý a sympatický. "A jak se jmenuješ ty?" řekla jsem. "Jsem Théo, těší mě" usmál se a podal mi ruku. Povídali jsme si až jsme nakonec došli k hotelu, kde bych měla strávit těchto čtrnáct dnů. "Ještě jednou ti děkuju. Za tu pokutu. Vrátím ti to, to se neboj" zasmála jsem se. "Ne, to je v pohodě. Zaplatil jsem to rád. Přece takovou hezkou a sympatickou holku nenechám v průšvihu" prohlásil. Já už zase cítila, jak se červenám. "Tak já jdu. Dobrou noc, snad se ještě potkáme!" rozloučila jsem se. "Určitě, doufám v to, že se setkáme. Dobrou" usmál se. Vešla jsem s těžkým kufrem do hotelu. Byl tak nádherný! Krásná schodiště, pohovky a krásný lustr. Připadala jsem si jako princezna, která právě vstoupila do paláce. Bohužel, to je jenom pohádka tohle je jenom hotel. U paní na recepci jsem si vyzvedla kartičku, kterou se dostanu do pokoje. 'Poslíček' mi donesl kufr do pokoje a já se hned rozvalila na božskou postel. Pokoj byl vskutku přepychový. Takové nemáme hotely v Čechách snad nikde! Když jsem se umyla, šla jsem spát, jelikož byly asi tři hodiny ráno. Musela jsem vstávat, protože zíítra mě už čeká velké dobrodružství. Ponaučení pro příště: Zařídit si průkaz na jízdné. Když vás nezachrání krásný kluk, tak vás při nejhorším vyhodí z vlaku.


Co říkáte na tento díl?
Co si myslíte o Théovi a Andree?
K.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Kate Evil Kate | Web | 19. června 2013 v 16:14 | Reagovat

Je to tady:D Já říkala, že se zamiluje. Určitě spolu začnou chodit, Andrea ho třeba někde zase potká.
Neskutečně krásný díl. Úplně živě jsem si všecky ty scény představovala. Chudák Andrea, ten průvodčí:X

2 Kiki Kiki | E-mail | Web | 20. června 2013 v 15:31 | Reagovat

Krásný

3 Baush Baush | Web | 20. června 2013 v 22:28 | Reagovat

Ne fandím Davidovi, až na to, že se teda jmenuje Novotný no... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama